Pani Svetlano i ja jsem zoufala z toho ze svet se chova jako by se nic nestalo, oni nevi jakou prozivame bolest, jsou bezstarostni.....urcite to tak neni , jen ja si v chumlu prochazejich lidi pripadam ztracena a zoufala o to vic ten smutek prozivam, kazdy rika jdi mezi lidi ulevi se ti.....ne je to horsi....dnes jsem se chtela domluvit ohledne sveho navratu v pondeli do prace, mam obavy jestli to vubec zvladnu, pozadala jsem o moznost 2 dnu prijit misto ve 4.30 v 7 hodin musim se dopravit mhd, celou trasu stejnou cestou co me vozil manzel, po vete meho sefa hod se do pohody vyjimecne jeste v pondeli to tady zvladnem do 7 hod.zvladnem, jsem zustala paralyzovana, hod se do pohody jako ze se treba vracim z dovolene, zkomplikovala jsem jim provoz, paneboze jak ja bych si prala aby to bylo stejne jako pred par dny....nemuzu asi zadat od nikoho vyjimky jen trosicku pochopeni, muj smutek se tim nasobi a jsem bezradna, je u me stale sestra jsem ji vdecna ale vim ze ji to se mnou nebavi a ze se tesi az to skonci, vsechny chapu jen jsem chtela aby trosku pochopili ze se s tim,teprve budu snad mozna naucit zit ale nikdo mi sakra nerekne jak....boli to az me to dusi....
In reply to Taky se pořád dokola ptám by Anonym (neověřeno)