Dobrý den, prošla jsem si péčí o manžela a pomocí v zachování jeho důstojnosti loňský rok. Nezvládla jsem mu říct jak je to vlastně hrozný nádor. A tím se doteď trápím ale manžel věřil, že to zvládne a já jsem mu nechtěla brát jeho naději. Prošli jsme si vším. Projevilo se to u něho jako slabá mrtvice a pak se už vše řítilo hroznou rychlostí. Začalo to poslední týden v červnu. Glioblastom lV, poté následovala operace, kde nemohl být odstraněn celý nádor. Následovalo ozařování a souběžně chemoterapie, kterou jsme dobraly na začátku září. Po měsíci jsme měly kontrolní rezonanci mozku a to se objevily další 2 nádory. Od té doby se stav už neléčil a postupně se zhoršovat. Otok mozku, epilepsie, dýchací problémy. Postupně docházelo k nehybnosti, ztrátě mluvy, neschopnosti samostatně jíst. Postupně pak i nemožnost přijímání stravy a také ztráta zraku. Samozřejmě inkontinence. Pomáhaly mi s domácí péči z hospice a také jsem měla pomoc z mobilní péče. Byla jsem ráda, že jsem se mohla o manžela starat doma. A i když odešel na začátku prosince 2021 nejsem schopna ani syn a dcera, kteří my byly velkou oporou se s odchodem vyrovnat. Domov je bez manžela prázdný.
In reply to Zuzanko, četla jsem se by Anonym (neověřeno)