22.6. jsem Jasmínce odpovídala na její reakci na úmrtí mého milovaného manžela. Přišla jsem na tento portál náhodou, kdy se utápím v nekonečném smutku. Můj milovaný Vláďa zemřel dne 8.4.na covid. Já sama jsem byla v nemocnici 6 týdnů-bylo to zlé. Ale horší, mnohem horší bylo, když po týdnu přivezla rychlá do stejné nemocnice i manžela. Skončil na Jipu a pak ARU. Ještě mě za ním dvakrát sestřička odvezla, abychom si chvilku popovídali. 8.3. byl uveden v umělý spánek. Bylo to šílené. Ten strašlivý strach. Strach před kterým není úniku. Strach, když přijde za vámi někdo koho neznáte, že je to člověk, který vám nese špatnou zprávu. A pak po šesti týdnech jste doma, zase s šíleným strachem,z každého zavolání z čísla, které neznáte. A pak přijde ta nejhorší zpráva.Přesně po měsíci mi 8.4. v 16,41 hod moje velká láska zemřela.
Kdysi nám Jasmínka-Janinka napsala:jste báječný pár, snad nejsoudržnější a nejláskyplnější ze všech, co jsem za celý život potkala. Perfektně se doplňujete, milujete jeden druhého, podporujete a je radost se na Vás dívat.
Manžel i já jsme měli z prvního manželství děti, máme vnoučata. Letos bychom měli být spolu jako pár 25 let, jako manželé 23. Měli jsme odejít spolu. Je to nespravedlivé, že ten druhý tady zůstal. Vždycky jsme si říkali, že chceme odejít spolu v jednu minutu, jednu setinu. Strašně se mi po něm stýská, moc ho miluji.Eva
