Milý Marku,
je mi líto, čím procházíte. Zejména ty úzkosti, které popisujete, sama velmi dobře znám (i když u mne důvodem bylo vyhoření a vyrovnávání se se smrtí táty). Princip je však vždy stejný. Pokud Vás tyto pocity začaly omezovat v životě a zhoršují se, vyhledejte pomoc. Není to žádná ostuda, naopak. Dokázat si přiznat, že na něco už nestačím chce kuráž. Zkuste terapii, zainvestujte takto do sebe. Bude to chtít trochu na sobě pracovat a nebude to chvílemi moc snadné, ale vyplatí se Vám to stonásobně. Cesta ven existuje, např. já se taky nebyla schopná donutit jít ani na nákup, a to jsem měla malé dítě a musela jsem fungovat. Dnes jsem v pohodě, naučila jsem se s tím pracovat a změnila v mnoha ohledech svůj život. Je to cesta dlouhá, stále po ní kráčím, ale vydat se na ní bylo nejlepší rozhodnutí mého života. To, čím jsme si v životě prošli už změnit nemůžeme, můžeme ale změnit to, jak se k tomu jako dospělí postavíme a naložíme s časem, který máme TEĎ. Držím palce ať je líp!
