Je tomu 15 dní co mi zemřel manžel,moc jsem ho milovala a miluji stále,byl těžce nemocný,měl nádor na mozku a šlo to strašně rychle.Měla jsem ho doma a starala se o něj ve dne v noci,každou hodinu otáčela,aby neměl proleženiny.Pořád jsem ho ujištovala,že to zvládnem abych ho uklidnila,ale sama jsem viděla že mi odchází před očima.Denně mu pouštím jeho písničku a zapaluji svíčku a povídám si sním.Pořád brečím,strašně to bolí nedokážu se s tím nějak vyrovnat.Každý mi tvrdí,že to přebolí a at nebrečím,ale nejde to.I ted když o tom píšu tečou mi slzy.Je pravda,že se říká,,čím víc miluješ,tím víc to bolí,,Uzavřela jsem se do sebe,nic mě nebaví kamkoli se podívám všude ho vidím,tak ráda bych ho zase obejmula,tak aspon obejmu urničku,kterou jsem si nechala doma.