Dobrý den, neměla jsem v úmyslu reagovat, ale zarazil mě ročník narození tatínka.
Vám to asi přijde divné, ale je ještě mladý a je dlouho sám. Nevím, co poradit, musí hlavně chtít sám,ale třeba se stydí a myslí, že by byl k smíchu. Já jsem byla po smrti manžela
zralá na blázinec, jak řekl můj syn. Nebylo to pro něho snadné, také bydlí s rodinou u mě
v domě, ale mají vlastní bydlení i vstup, přišel za mnou s tím, abych si někoho našla, že mu to vadit nebude, může se i nastěhovat, ale at nejsem sama, nebo se utrápím a udřu. Povedlo se, po 3 letech mám známého, zavoláme si, občas přijede, jedem na výlet . Já jsem klidnější, syn je rád, další ho toleruje a poslední mě od té doby nenavštívil, mrzí mě to, občas mu alespoň zavolám. Takže moje rada, promluvte si s tatínkem, nikoho mu nevnucujte, ale může si s někým psát, zavolat si. Nevím, kde hledat, poptejte se kamarádů, zkuste bývalé spolupracovníky, známá zkusila i seznamku. Přeji, at to zvládnete Pavla
