Přátelé a dámy zas je rok za námi, slza se mi tlačí do očí je tu smutné výročí.
Mnozí z Vás si na mě určitě ještě vzpomenou , ikdyž jsem naposledy psal před půl rokem.
Dnes je to přesně rok co mi moje životní láska zemřela na hnusnou rakovinu.Byl jsem rád,že jsem objevil tyto stránky a svěřil se se svým příběhem a se svou bolestí.Prošel si jarní covid snažil se přežít.Dostal jse zde spoustu rad a povzbuzení za které jsem dodnes rád,hodně mi to pomohlo.Diky příspěvkům které napsala - Hety,Jitka,Michaela,Henrieta,Zizi,Pavla,Lena a určitě jsem na někoho zapomněl za což se omlouvám,jsem zjistil,že lze znovu normálně žít.Vůbec to neznamená se vázat,nebo ženit.Kamarádka,která mě vytáhla na dovolenou a hlavně ven z mojí smuteční ulity je stále se mnou ikdyž už spolu mnoho času netrávíme,ale to nevadí máme stále parádní kamarádský vztah.Můžeme si vzájemně říct cokoliv.Navíc mám novou kamarádku,která také prodělala rakovinu,před pěti lety a vypadá to,že je kompletně zdravá.Zvolil jsem cestu kamarádských vztahů,žádný milostný a je to paráda.Mám okolo sebe několik žen,na které se můžu spolehnout a oni na mne.Vždycky mám někoho s kým jít výlet,jet na houby,prostě kamkoliv.Druhá vlna covidu jde tak trochu mimo mě,už tomu tak nějak nevěřím,jako na jaře kdy jsem dělal dobrovolníka a pomáhal seniorů.Tentokrát si myslím,že jde o mediální záležitost.Je pravda,že známá ve věku 50let zemřela na covid,zdravá a bez nemocí.Bohužel pitva odhalila skrytou vážnou nemoc,neumřela na virus.Tak už mi zase ujela ruka a napsal jsem sáhodlouhý článek,snad Vás to neunaví.Doufám že jste všichni v pořádu a že se máte fajn a vše se Vám podařilo překonat,tak jako mě.
Život je krásný a stojí za to se snažit a žít,věřte mi. Jan