Dobry den, Mathyasi, z vlastni zkusenosti doporucuji najit si pomoc, psychologa/terapeuta, nekoho “zvenci”, kdo Vas vyslechne, poradi, podrzi a hlavne tu pro Vas bude, az prijde to nejztezsi. Muj tatinek odchazel 10 dlouhych let, dolehlo to na me po nejakych ca 5ti letech a zvolila jsem tuto formu pomoci. Ne, ze by tim jeho smrt (meli jsme ho s matkou a bratrem posledni mesic v domaci peci) byla pro me lehci, ale mela jsem s kym o tom mluvit (oni ani pratele a rodina obcas nevedi/nestaci). Bylo to pro mne i spojeni se svetem “venku”, kam jsem mohla prijit a vedela jsem, ze ted je jenom muj cas a mohu se vypovidat, byla to takova kotva...Jste v hrozne tezke a smutne situaci, neni zadna ostuda rici si o pomoc. Kazdy to mame jinak a na to nejtezsi jsme nakonec bohuzel stejne sami, ale jsou cesty, jak se s tim lepe vyrovnat a mista, kde je lehci se vyplakat...Drzim moc palce, vsechno zvladnete.
