Před 5 lety jsem po 10 letém vztahu přišla chybou lékaře o svého přítele a otce svého syna. Půl roku na to mi maminka sdělila,že má rakovinu tlustého střeva,rok a pul jsme věřili tomu ,že to zvládnem....................... bojovala do poslední chvile jako lvice,bohužel nemoc byla silnejší.Starali jsme se o ní doma a doma také zemřela.Jediný smysl mého života byl syn a moje nová práce,pracuji jako pečovatelka v domově seniorů a cítím,že tohle je přesně to co má smysl.Bolest,která po nich zůstala je nesdělitelná tolik mi chybí,tata si našel novou paní,ale nemá nás ráda tak aby byl klid nestykáme se...V dubnu mi zemřela moje Barunka 16 šiculka najednou se vše otevřelo a já jen pláču a je mi strašně smutno nejak mi nešlo oplakat maminku a ni přítele,mám pocit,že mi lidé kolem mě nerozumí ajá nerozumím jim do toho jsem onemocněla což zhoršilo můj psychicky stav...Mám pocit,že jsem sama.....................cítím obrovskou bolest beznaděj,smutek......