Dobrý den všem, děkuji všem, kteří zareagovali na můj příběh. Moc mě mrzí, že prožíváte obdobnou bolest jako já. Už to byly 4 roky, co bratr odešel a pořád to strašně moc bolí. Každý den na nej myslím s ptám se proč, proč zrovna on, proč se to muselo stát… Taky mám pocit, źe jsem se změnila k horšímu, stal se ze mě zatrpklý člověk. Jako kdyby se všechny ty negativní emoce, které jsem cítila, když odešel,
jako hluboký smutek a beznaděj přeměnily jen do jedné a tou je vztek. Cítím strašný vztek, pořád. Kolikrát jsem protivná i na ty kteří si to absolutně nezaslouží. Vůbec nemám ráda tu osobu, kterou jsem se stala. Některé dny jsou lepší a některé opravdu nestojí vůbec za nic. Má rodina mě drží nad vodou, ale vážně přemýšlím o tom, že vyhledám psychologa. Někdy jsou ty psychické stavy až neúnosné. Doufám, že bojujete lépe, než já! Držím všem palce.