Přidat komentář

Dobrý den Henrieta,
dalo by se to napsat krátce,je to na nic.
Matka je celkem v pořádku,dalo mi práci jí vysvětlit že virus je problém a že ve svém věku je nejvíce ohrožená,ona je také hodně akční,sedne na kolo jede na zahrádku atd.Naštěstí to pochopila,nakoupím jí,dojdu do lékárny,má vše co potřebuje,ale ten pohyb jí chybí.
Co se týká mě,žádná sláva,o víkendu jsem jezdil po republice na bleší trhy,kde dost lidí znám a alespoň jsem s někým promluvil,to je teď pryč.Všechno je díky viru zrušeno.
Teď už vlastně ani nemůžeme vycházet bez roušky a hlavně jen vyřídit to nejnutnější,
nákup a postarat se o starší lidi.Ztrátu manželky stále nemohu překonat,je to horší a horší a teď ještě virus úplná izolace.Tak si říkám,když ji každé ráno prosím ať s tím něco udělá,že chci za ní,jestli ten virus není nějaké znamení.Upřímně by mi nevadilo virus dostat a zemřít,přesně jak píšete byli by jsme zase konečně spolu.
Jedno je jisté,nedovedu si představit jak by to všechno bylo,kdyby tu manželka byla se svou nemocí.To co si zažila ona když ji doktoři rok nechali bez vyšetření a nádor si vesele rostl,to teď zažívají stovky onkologických pacientů,s některými si dopisuji,ruší jim vyšetření CT,magnetické rezonance i operace.V podstatě jim říkají že rakovina není akutní stav a že se musí řešit virus.Je to smutné u nádoru jde přece hlavně o čas.
To jsem se trochu rozepsal,ale nějak to naše zdravotnictví nemůžu ztrávit.
Jsem velice rád,že jste mi zase napsala a přeji Vám i celé rodině hlavně zdraví.Jan