Dobrý den pane Jane,
jak já vás chápu,mně odešel manžel,v nedělu 8.března to bylo osm roků.Dosud jsem se s tím nesrovnala.Vím,že ta rakovina,je hnusná nemoc,na kterou odchází hodně lidí a jak píšete,i malých nevinných dětí.Mně však manžel odešel z plného zdraví,vinou lékařů.Je to hrozné,když odejde na banální operaci,nak kterou vlastně jít vůbec nemusel,ale chtěl žít,tak se rozhodl poslechnout lékaře a šel.Operace,jako taková dopadla dobře a potvrdila,že je zdravý,ale vinou nedostatečnou pooperační péči a zanedbání lékaře i sester,už se nám domů nevrátil.To je tak hrozné,že se člověk nemůže utěšovat tím,že už ho nic nebolí,že má klid,protože si uvědomuje,že ho vlastně nic nebolelo a o to je to horší,že si vyčítáme,že jsme ho na operaci pustili.Jenže to kdyby,zkrátka nepomůže,dopadlo to tak,jak to dopadlo.Já,ani syn i dcera jsme se s tím nesmířili.Bolí to moc,manžel byl milionový člověk,manžel i tatínek.Lidé v ulici mu říkali doktor lidských srdcí.Každému uměl naslouchat,každému se snažil pomoct a potěšit vlídným slovem. S manželem jsem prožili spolu 41 roků. Byl to vzácný člověk,na kterého se nedá zapomenout.
Takže vím,pane Jane,jak vám je a jak ještě bude,několik roků,se mně zdálo,že ta bolest je pořád horší.Taky mně příbuzní a známí radili,jak z toho ven,ale záleží na každém jednotlivci,jak se se ztrátou milovaného člověka,dokáže vyrovnat.Mně se to dosud nepodařilo.
Pane,Jane,budu vám držet pěstí i palce,abyste alespoň trochu ztrátu Vaší manželky,překonal a naučil se s touto ztrátou,alespoň trochu žít. Anna
