Přidat komentář

Jitko,ani ve snu si nedovedu představit těch deset měsíců komatu,
muselo to být šílené.Navíc přijít v tak krátké době o tři nejmilovanější je ....nevím co napsat.Víte,možná je to dobře,že jste se rozhodla takto napsat,já to mám stejné s nikým se nebavím a chci hlavně svůj klid.I když to lidé okolo mě asi myslí dobře,někdy si ani neuvědomují,že to celé ještě zhoršují.
Toto psaní mi možná trošku pomáhá,protože lidé co píší komentáře jsou na tom jako já,někteří možná ještě hůře a vědí jak povzbudit.
Mám to podobné jako Vy,manželka byla moje životní láska,poznal jsem ji ve dvaceti a to hezké manželství vydrželo až do její smrti.Její věci jsou také stále jak byly,jako kdyby měla přijít a znovu je používat.Jen se přiznám,když je mi nejhůř,stříknu do vzduchu trochu jejího parfému a hned je to jakoby tu byla se mnou.
Manželka sice bojovala s rakovinou skoro dva roky,ale až poslední týden jen spala,dostávala injekce morfinu,ne kvůli nádoru ale prodělala embolii,tak na bolest hrudníku,která embolii provází.Byl jsem s ní každý den.
Pořád jsem čekal na zázrak,doktoři říkali že stát se může cokoli a pokud dojde k zlepšení,budou operovat.Opak byl pravdou,zhoršilo se to velmi rychle.
Zemřela hodinu před začátkem návštěv,když už jsem byl na cestě,asi si to tak přála.
Přeji Vám mnoho sil a hlavně zdraví a děkuji a příspěvek Jan