Michaela má správné obavy. Trpíte poměrně závažnou depresí, i když je to vlastně normální. Já jsem to zažila, když mi zemřela matka, zpočátku to šlo, ale pak, asi po dvou měsících, mi došlo, že se už nikdy nevrátí. A stal se ze mě takový stroj, nic mě nebavilo, nezajímalo, neutěšilo a opravdu VŠE, by mi bylo jedno. Je to hrozný stav a také osobně velice únavný. Také jsem nešla k lékaři, ale řekla jsem si, že to prostě musím zvládnout nebo se něco stane.. Šlo to hrozně pomalu, trvalo dlouho, ale podařilo se mi to. Jsem ráda, že chodíte na hřbitov a povídáte si se svojí manželkou. Třeba vás pak napadne nebo ona vám poradí, jak dál. Ve své bolesti nejste sám, ale cesty ven existují. I když svět nebude už nikdy jak před tím. Moc vás lituji a držte se, prosím.
In reply to Já vím,že mě nepovažujete za by Anonym (neověřeno)