Po tom , co jsem zažila s manželem, když ho ničila chemoterapie a stával se z něj
nemohoucí stařec -vnímal to, on chlap plný síly a energie-jsem rozhodnuta tak, jako
jste se rozhodl Vy. Raději o měsíc kratší trápení, než zažít tu strašnou nemohoucnost.
Je to těžké, když vidíte milovaného člověka trpět a nemůžete mu pomoci, ale byl jste s paní dokud to šlo a ona byla vděčná. Do poslední chvíle jsem držela manžela za ruku, víc jsem nemohla.
In reply to Dobrý den Henrieta, by Anonym (neověřeno)