Znáte to- nikdy neříkej nikdy. Manžela jsem znala od 16let, byli jsme spolu 45let než mi ho vzala nemoc. Starala jsem se o něj do konce a pak bylo hrozné prázdno, smutek a beznaděj. Říkala jsem si- nějak to musím dát, na jiný vztah jsem nepomyslela, ale prosila jsem muže, že chci za ním, že tu sama nebudu. Vyslyšel mě, nejsem sama, nikdo okolo nevěří a nechápe, že zrovna já jsem si někoho našla. Odpovídám, že mi ho poslal manžel a taky mi to tak připadá, dělá vše, co by udělal on a co nestihl, dokonce zapaluje u manžela svíčku- prý poděkování, že jsme se našli. Uvidíte, co přinese další život, ale věřte, že paní je s Vámi a nechce, abyste se tak trápil
In reply to Děkuji a projevenou soustrast by Anonym (neověřeno)