Konečně jsem našla přítele a následně velkou lásku. V 62 letech jsem jej poznala a připadlo nám, že se známe odjakživa. Začali jsem jezdit na Oslavku a Jihlavku a cestovat. Prostě jsem poznala nejlepšího chlapa na světě. Za dva roky začal bolet "zub" a paní doktorka léčila a léčila až za půl roku jiný doktor udělal snímek a zjistil rakovinu již v lymfě. Operace již nešla. Dva a půl roku jsme bojovali. Vzala jsem ho k sobě, abych s ním mohla být a ošetřovat ho a nechala jsem zaměstnání. Byli jsme neustále spolu. Pečovala jsem o něj ze všech sil. Nakonec jsme museli na poslední týden spolu do hospice. Před vánocemi mi umřel. Je to šílené. Samota a ta bolest ze stesku a proplakané noci. Nedaří se mi to ustát, ale vím, že musím. Nikdy bych nevěřila, že to tak bolí. Když žil, měli jsme spoustu přátel, ale nyní samota.