Ahoj Honzo.
Na tvuj vek toho neses na bedrech opravdu dost. Zdas se byt rozumny chlapik a casem si urcite svoji cestu najdes - vedes si statecne! Prosel a prochazim si podobnym, tak se podelim s nazorem. Nasi se taky rozvadeli od mych osmi let a bohuzel se to rozvinulo ve spory, ktere vydrzeli az do mych 30ti. Hezky se na to nevzpomina... Ja bydlel s mamou a tata mel tez novou pritelkyni. Pointa je v tom, ze at si tata mysli co chce, tak vedle sebe nekoho ma a zvladne to mnohem lepe nez mama, ktera by zustala sama a rad ji urcite mas. Tim pomuzes tomu aby to s mamou neslo z kopce. Snad si najde novou rutinu, praci, zname a casem to nebude tak hrozne. Pokud ne, tak pamatuj, ze obetovani sebe sama na ukor jejich depresi neni cesta. Deprese je psychicky stav(nemoc), se kterym ji muze pomoci poradce-psychiatr.
A neboj se nic, ty se v tom neutopis. Jeste rok ci dva a budes mit jine zaliby nez travit cas s rodici o vikendech a oni to budou muset chapat, tak jak to je. Do te doby se to snad vse srovna.
Ja zacal cestovat ve 23letech a nakonec se usadil v Kanade. Tak trochu to byl utek od dohadu kde budu travit Vanoce a funguje to.
Maly tip pro mamu. Potrebuje spolecnost, sverit se nekomu kdo by naslouchal. Pokud neni nikdo komu by se chtela otevrit, at si zalozi denicek. At to proste udela! Odlozi si myslenky na papir a nebude muset myslet porad dokola na to co ji trapi. Za 14dni ci mesic si tam ulozi vetsinu toho zleho a bude ji mnohem lip.
Tez mi umrela pritelkyne pred 5mesici, vim co rikam.
