Dobrý den.
Vidím, kolik bolesti, smutku a beznaděje se skrývá v řádcích pozůstalých, v těchto příspěvcích. Nyní se k nim připojuji i já.
Před měsícem mi náhle zemřela moje milovaná maminka a nyní po dlouhé nemoci i rodinný přítel, který mi byl zároveň skoro bratrem. Ptám se - jak přijmout tuhle nesmírně těžkou realitu a žít s ní dál? Dnes ráno, než jsem vstala z postele, jsem ve svých snech zcela jasně viděla velikou bránu, která se pomalu uzavírá jako kruh, jako část mého života. Tak to i skutečně je, tak to nyní vnímám a prožívám...
Předem Vám děkuji za jakoukoli sebemenší a upřímně míněnou reakci, budu za ni vděčná...