Dobrý den,
je mi moc líto, že se takhle cítíte. A rozumím tomu, že je to stejně těžké, jako být nemocný fyzicky, protože jak píšete - psychické potíže nejsou vidět, což ale neznamená, že jsou menší nebo lehčí...Myslím, že pokud Vás tu někdo nějak odmítl či nepochopil, tak je to proto, že do této diskuze píší především lidé, kteří o někoho přišli a věřte mi - i když to zní "zle" nemyslím to tak - je to opravdová beznaděj, dívat se někoho milovaného, jak umírá a Vy už opravdu nemůžete nic dělat. To je konec. Vy ale neumíráte, i když se tak možná cítíte. Ona třeba deprese dokáže s člověkem zamávat. Ale dá se s ní bojovat. Vy ještě můžete bojovat. Z Vašeho textu chápu, že jste se asi již pokusila ukončit život...věděl o tom někdo? Nějaký lékař? Určitě by Vás někdo musel vyšetřit? Přemýšlela jste o tom, jít třeba do krizového centra (RIAPS) a pod. a promluvit si o svých pocitech s někým? Jestliže se cítíte takto psychicky zle, jistě by Vám pomohla nějaká medikace, antidepresiva, terapie, měla byste někoho, s kým si můžete promluvit a tím začít svou situaci měnit. Existuje řada terapeutů, kteří pracují na pojišťovnu, pokud si to nemůžete třeba z finančních důvodů dovolit...odkud jste? Koukněte na internet, hledejte. Lékdy by Vám pomohly se na svět podívat "střízlivěji". Rozhodně nepijte alkohol, je depresogenní a i když se Vám po něm na chvíli uleví, potom je Vám ještě hůř. Zkuste se co nejvíce hýbat, procházky po práci apod., zaměřte se na maličkosti - slyšela jste někdy o všímavosti (mindfulness)? Hledat si něco hezkého na obyčejných věcech, a kždý den s na pět minut sednout a v klidu dýchat... Píšete, že zemřít ještě nechcete - ještě abyste chtěla, ve 33 letech před sebou máte celý život! Ale pokud Vás trápí deprese, chápu, že je to těžké...ale ne neřešitelné. Svěřte se někomu, v krizových centrech jsou Vám k dispozici stále, neplatíte nic, stačí se tam jít ukázat. A k tomu dalšímu...krása je věc relativní. A já jsem přesvědčená, že každá žena je krásná. I Vy. Možná jste ale tolik zavřená ve svých problémech a smutku, že si toho jednoduše nemůže nikdo všimnout. Vždy se dá něco dělat. Máte dvě ruce, dvě nohy, to nění samozřejmost, od toho začněte. Nejste bezmocná. Jenom jste možná na chvíli sešla z cesty. Pokud se cítíte sama, zkuste jít mezi lidi, nestraňte se....bojujte. Určitě nejste úplně sama, nějaká kolegyně, kamarádka, příbuzný...zavolejte jim. Někdy nás překvapí pomoc z nečekané strany...Život za to stojí, věřte mi. Držím palce. H.
