Milá Soňo, včera mi zemřela moje maminka. Diagnóza byla sice jiná, ale průběh podobný. Po průjmovém onemocnění se jí na počátku října udělalo velmi zle a odvezla ji sanitka. V nemocnici mi řekli, že má pokročilou fázi onkologického onemocnění a v podstatě není možnost léčby. Po měsíci a týdnu v nemocnici odešla. I ona se předtím delší dobu "připravovala" - zhruba rok - a já to nepochopila. Myslela jsem si, že jako těžký diabetik omezuje tučné, salámy a maso obecně a byla jsem za to v podstatě ráda, protože jsem si říkala, že alespoň jí zdravě a lehce. Teprve před půlrokem jsem zbystřila a říkala si, že to její hubnutí a nechutenství není v pořádku a začala jsem jí hlídat váhu a nutit do jídla, kupovala nutridrinky... I moje maminka byla tvrdý člověk - k sobě a svému zdraví a své nemoci "zlehčovala" až do krajnosti. Prosby, aby šla k lékaři odbývala většinou mávnutím ruky.
I já jsem při poslední návštěvě v nemocnici zastihla maminku už v polospánku, a stačila jí říct alespoň, že se o mě a svého vnuka nemusí bát, že to zvládneme. Mozek ale stále odmítal, že už opravdu přichází konec... bylo to tak rychlé... dnes vím, že jsem jí toho měla říct víc, že s námi zůstává i tak a že ji milujeme a nikdy nepřestaneme... ale opravdu jsem doufala, že ji ještě uvidím. Zemřela druhý den k ránu, jako by čekala na tohle mé ujištění.
Tím vším chci říct, že jste měla velké štěstí, že vám maminka přišla říct, že už ji nic nebolí a je v pořádku, jen někde jinde. Já čekám a doufám, že i mě moje maminka dá vědět - jakkoli...
Držím vám palce, ať je vám stále lépe - mne to smutné vyřizování teprve čeká. A také já chci poděkovat těmto stránkám a lidem kteří se o ně starají. I mojí stálou četbou byly v posledních týdnech.
Markéta
