Již jsem zde psala pár měsíců po smrti mého manžela. Zemřel tragicky týden po narození našeho druhého dítěte. Ani se mi nechce věřit, že to zítra bude rok... Všechno se vrací, ten strašný den kdy jsem držela v náručí naše miminko, starší dcerka si hrála na zahradě a přijela policie... pořád tomu nemůžu uvěřit. V tom našem největším štěstí stačí jedna jediná věta aby změnila celý náš život " vás manžel měl nehodu a bohužel zemřel" Snažím se byt silná, snažím se jít dál kvůli dětem.... Ale je to tak strašně těžké... Proč nemůže vidět vyrůstat naše děti, proč nemůže vidět jak úžasný je nás roční Lukášek, na kterého se tak těšil, jak statečná je nase dcerka, tatínkova holčička.... Proc mě nemůže obejmout, jako vždy, když jsem byla smutná a říct, že všechno bude v pořádku... Bože jak strašně moc ho chci obejmout...