Prozivam nyni to stejne co pisete ve vasem pribehu,pecuji ja a tata.Uvedomuji si,ze se blizi konec a bojim se co bude pak.I ja jsem na mamu fixovana a uz to nikdy nebude jako driv.Nejhorsi je pocit bezmoci,ze nemuzete pomoct,jen se vse tlumi naplastmi,prasky,injekcemi a je.mi mamky strasne lito,jak trpi,jak to neni ona,jak rakovina vzala vse a hlavne ji uplne odrovnala
