Dobrý den , opravdu je tady každá rada drahá. Já jsem jezdila s manželem každých
14 dní na chemo a pak jsem s ním zůstala doma. Je to hrozný pocit, když se muž plný síly
a chuti do života mění v nemohoucího člověka. Ví, že už nemá sílu a musí všechny
a vše co měl rád opustit a je ještě mladý. Byla jsem s ním pořád, chtěl i do nemocnice,
abych ho neviděla. Nakonec po morfiu jen spal, ale jakmile jsem se vzdálila, tak začal
hůř dýchat, proto vím, že věděl, že jsem s ním. Zemřel ve spánku a celou dobu jsem ho
držela za ruku. Sáhla jsem si opravdu na dno, ale jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.
Mám už velké děti, vnoučata, tak jsem se o manžela mohla starat. Je už to delší dobu,
ale neustále si opakuji jeho slova i v těch posledních dnech myslel na nás a stejně jsme si
hodně neřekli, ale to zná každý- řekne si příště a ono žádné příště už není.
In reply to Dobrý den, tady je každá rada by Anonym (neověřeno)