Dobrý den, tady je každá rada drahá. Moje vlastní zkušenost je taková, že jsem dělala vše tak, abych si nikdy nemusela nic vyčítat. Ano, byla jsem daleko za hranicí svých psychických i fyzických sil, když jsem se rozhodla mít partnera s rakovinou doma co nejdéle, ale tehdy jsem si řekla, že až tady nebude, zůstane jen ticho, prázdné ruce a pokud teď neudělám vše na 200%, tak už jinou šanci nedostanu. Záleželo mi hrozně moc na tom, abych se celoživotně netrápila výčitkama, co jsem mohla udělat víc. Musím říct, že jsem toho dosáhla, opravdu žádné výčitky nemám, ale jak už jsem napsala, sáhla jsem si na dno. Bylo to neuvěřitelně náročné a občas jsem myslela, že i já sama jsem na svém konci. Dnes už vím, že to však netrvalo zase tak dlouho, jak dlouho ještě budu žít se svým svědomím.
