Dobrý den, Davide, přesně jak píšete, kdo nezažil... nejde to popsat..... zemřel mi manžel. Náhle, přišla jsem k němu do pracovny a ležel tam mrtvý. Po šíleném kolotoči několika měsíců jsem si uvědomila, že musím pro děti a vlastně i pro sebe zajistit co nejméně změn, co nejvíce stabilní prostředí tak, jak jsme před smrtí manžela žili. Škola, kroužky, moje práce, nákup.....A najednou zjišťuji, že nemáme s kým jet třeba na hory, podzimní prázdniny, k moři, jen ta po Čechách..... myslím si, stejně jako Vy, že by bylo fajn, najít nějakou rodinu nebo partu lidí, kteří to mají podobné a děti v cca stejném věku. Já mám dva kluky 9 a 12 let.
Přeji nám všem, koho tragédie smrti drahé polovičky potkala, mnoho sil, stále ji potřebujeme a ještě budeme potřebovat. Jitka.
