Mám úplně stejný problém jako tvá maminka. Až příliš často se mi stává že nemohu usnout. Je mi 21 a jsem z toho už zoufalý. Problémy se spánkem mám v podstatě od malička, to ale byly problémy spíše se stálými nočními murami. Jo co bych za ně teď dal. Už si začínám myslet že jsem blázen, začalo to během vysoké kdy jsem se ze zkoušky vystresoval natolik ze jsem neusnul. Když nespím tak jsem úplně jiný než když spím. Poslední tyden v květnu byl pro me nejtěžší v životě, když jsem odjel na školní exkurzi az do Maďarska kde jsem i kvůli spatnym podmínkám pro spánek spal velmi malo a z toho důvodu jsem musel odjet dříve, totálně unaveny vlakem cestou trvající 6 hodin. Za tyto 4 dny jsem spal pouhých 7 hodin kdy jsem měl příznaky insomnie jako pálení oči bolest hlavy, pocit nerealnosti a skoro až halucinace a od te doby se u me vyskytly sebevražedné myšlenky které mne dovedly až na psychiatrii. Už i sam sebe považuji za blázna, a snažím se předstírat ze muzu vést zivot jako všichni ostatní. Nevim co je v me hlavě spatne, nemuzu usnout ani když jsem unavený. Já proste si nemohu dovolit říct ze si jdu schrupnout. Psychiatr mi předepsal antidepresiva a prášky na úzkost a zřejmě to trochu zabírá ale nevim. Vim ze svými psychickými stavy obtěžuju okolo protože je to pro ne velmi stresující. Abych pravdu řekl, jsem stále naživu kvůli me milující rodine a přítelkyni. Ziju jen pro ne. Když nespim snažím se předstírat ze jsem v poradku a ze jsem spal, nechci totiz abych omezoval ostatní a stresoval je. Když vim ze jsem dlouho vzhůru tak o to vic mi nejde spát protože se snažím soustředit abych usnul, a říkám si ze když neusnu tak zemru. Například když rano vstávám kvůli škole nebo brigádě tak se bojim ze zaspím. Až tak se soustředim usnout až neusnu vůbec nebo po několika hodinách ležení v posteli. Neznám vic ubejici pocit než být unaveny a přesto nemoct usnout. Už ted vim ze nebudu moct vést život jako ostatní lidé. Je tu například můj bratr který nechápe ze jsem měl sebevražedné myšlenky když jsem byl vzhůru 42 hodin. To ze jsem tímto způsobil rodině starosti me stresuje pořad, a vim ze si budou navždy říkat ze jejich syn byl na psychiatrii.. Velmi rad cestuji a má přítelkyně ještě radsi. Ona se například moc těší na cestu na Maledivy. Já take ale zároveň se bojim ze tam nebudu spát. Ted už se alespoň nebojím ze umru když neusnu, tělo si preci jenom vyžádá odpočinek avšak až když je totálně vyčerpané vzhledem k mym uzkostem. Avšak jedno je mi jasne, jestli to nepřestane tak se Vysokého věku nedoziju. Lidé o me říkají ze jsem hezky, no velmi rad bych vyměnil vzhled za schopnost usnout kdy chci. Nechci být v hrobě předčasně .
