chtěla bych Vám moc poděkovat za milou reakci. Při těžké situaci dokážete pohladit i druhého. To je vzácné. děkuji. Doufala jsem, že když bude rok za mnou alespoň trochu se vše zmírní. Ale není to tak. Brečím a ani to nepřináší úlevu. Vím, že žiju dál, tatínek mě potřebuje a maminka mi věřila, že budu silná a že budu rodinu držet. Ale nikdy nebudu jako ona. ani se o to nesnažím. Jsem svá, jiná.... Ale díky ní mám dost síly a rodinu, ve které držíme při sobě. To byl její odkaz.
In reply to Milá Pavlo, by Anonym (neověřeno)