Ráda bych znala názory Vás,kdo jste doma pečovali o blízkou osobu.
Babičce bude 90 let. Už dva měsíce leží na oddělení LOP (léčebně ošetřovatelská péče). Netuším jak shrnout její diagnozu...do nemocnice jí přivedla "banalita", nemá žádné smrtelné onemocnění,je ve výborné mentální kondici.Nyni se jí udělal dekubit v křížové oblasti.
Mám pocit, že babička to jednoduše vzdala...nechce být v nemocnici,chce domů,ale nesnaží se.Jen trpí tím, že jí ochably svaly... tudíž schází síla,neposadi se,neotoci na bok...o chození nemůže být ani řeč.V posledním týdnu zhubla,je unavená, spavá, ztrácí o vše zájem,nechce jíst, místy je lehce zmatená.
Jsem zoufalá.Babi bydlí 80km daleko.Ja žiju v bytovce 3+1 se třemi detmi, nejmladšímu je 2,5 ,bez partnera.Jeste půl roku budu na rodičovské dovolené.
Strašně ráda bych babičku podpořila,aby se jí vrátila chuť žít,ale netuším zda je za stávajících podminek možné, vzít si jí natrvalo k sobě.Byt nemá žádnou zvláštní vybavenost, není bezbariérový, není velký a neni v nem soukromí.Starsi dvě děti jsou už dospělé (22 a 17), bydlime v bytě společně.
Má za sebou někdo podobnou zkušennost péče o ležící nesvepomocnou osobu v popsaných podminkach?
Nemám žádnou zkusennost v této oblasti a opravdu nevím jestli je to prakticky proveditelné.
Vím jen, že umírat sám v cizím sterilnim prostředí nemocnice musí být strašné.A tuším, že to je důvodem, proč to babička vzdává.
Ještě dodatek...jsem zdravotní sestra a péče o stareho nemohoucí člověka se nebojím.