11 února mi maminka odešla. Všichni mi tvrdili (jistě v dobré víře) že prý čas zhojí ránu. No nevím... je to spíš čím dál horší. Z rány se stala bolavá jizva, která zůstala. Prý je smrt přirozená a je součástí života. Kdyby to tak bylo, proč jsme si na ní ještě za 6000 let lidské historie nezvykli? Na smrti není nic normálního. Kdyby bylo, mozek by to jistě chápal, ale nechápe. Ať se snažím sebe víc.