Svůj příběh jsem už zveřejnila na tomto diskusním fóru. Znala jsem svého manžela od roku 1981....Uběhly skoro 2 měsíce od jeho smrti a já jsem na tom čím dál tím hůře. Doktor mi napsal prášky, ale záchvaty zoufalství jsou pořád hrozné. Uvažuji o ukončení mého trápení. Můj syn za mnou přijede, kamarádky v tomto moc nechápou a už ani nejezdí. Žiji v malém domečku, kde jsem v podstatě pořád sama,. Na co se podívám ,tak mi to okamžitě připomene manžela.Strašně to bolí a já mám dojem, že bez něho nic nemá cenu. Ta psychická bolest jeeš nesnesitelná. Můžu
si třeba podělit o tu hrůzu s někým, kdo prožívá stejné peklo.