Ahoj Maru,
maminka truchlí a ještě dlouho bude, pomůže jen čas. Pokud měli harmonický vztah, takové to splynutí duší, tak teď má rozervané srdce. Bolest ji otupuje, je veliká. Je dobře, že chodí do práce, alespoň nějaké rozptýlení.
Já myslím, že potřebuje to ticho a klid , aby se mohla pomalu zahojit ta rána, ona se zahojí, ale chce to trpělivost. 20 týdnu je ještě málo. Nemá smysl na ni tlačit když nechce, ještě víc se zatvrdí. Jediné co můžeš, je být s ní, pomáhat v domácnosti, nabídnout třeba procházku, výlet do přírody ( už 20 minut chůze a vyplavuje se serotonin do mozku, což je hormon štěstí, to Vám uleví), návštěva rodiny. Co třeba zvířátko, kočka nebo pes??
Pokud by truchlení trvalo moc dlouho (prý trvá až dva roky než se dostaneš do normálu),
přestala by se o sebe starat(nemyla se, nejedla, nechodila do práce) pak pomoc vyhledej i bez jejího souhlasu, třeba u obvoďáka, v hluboké depresi si člověk sám pomoci neumí. Ale ona to zvládne neboj.
Zkus ji naznačit jemně, že ti chybí, že potřebuješ mámu o to víc, když není táta. A mysli taky na sebe, i ty truchlíš, máš ránu, nezapomeň dělat si malé radosti. Když ty budeš v pohodě, budeš moci víc pomoci mamince. Choď do přírody, k vodě, do lesa, stromy léčí, obejmi silný strom a předej mu svou bolest, vykřič se v lese, pomalu se vracej mezi přátele, není špatně se veselit, i když maminka ještě nemůže.
A pořád je šance přece, že život smrtí nekončí a tatínek Vás vidí. Nikdo nemůže s jistotou říci, že po smrti není nic. A to by asi nebyl rád, že se tak trápíte. Držte se obě. Hana
