Ahoj.
Je to skoro tri mesice co muj muz zemrel.
Lecil se s depresemi.
Den pred smrti mi donesl krasnou kvetinu, psal zamilovane sms, vse bylo krasne.
Den pote jsme se pohadali a manzel odesel ven. O tri hodiny pozdeji mi policie sdelila, ze muj milovany manzel skocil pod vlak a neprezil.
Je to divne, ale uz si nepamatuji, jak presne mi bylo. Jen vim, ze me zachvatila uzkost, bezmoc, strach a bylo mi neuveritelne zle jak psychicky, tak fyzicky. Nejedla jsem asi dva tydny.
Mame s manzelem skoro triletou dcerku. Je vyvojove opozdena, neni to s ni jednoduche. Ale zijeme! To je to, ceho si obrovsky vazim! Zivota!
Manzel mi strasne chybi! Denne k nemu v myslenkach promlouvam, miluji ho.
Ale ac to zni zvlastne, je mi trochu lip po uvedomeni si, ze on si sam vybral smrt! Nikdo mu zivot nevzal, sam se jej vzdal. A mozna i to me primelo premyslet o zivote jako takovem, jak je krehky, neni uplne samozrejmy a hlavne nam ho nikdo nevrati. A proto chci zit! Nevzdavat se!