Dobrý den, Veroniko. Je mi 34 a za dva týdny to bude přesně rok, co mi zemřel manžel (psala jsem sem příběh ,,vdova ve 33” ). Máme spolu syna, manžel zemřel 3 týdny před jeho třetími narozeninami. Ačkoliv všichni říkají, že rok už je dost dlouhá doba na to, aby se s tím člověk nějak sžil - není! Pořád nedokážu uvěřit tomu, že už tady pro nás není, že už ho nikdy neuvidím, že naše společné plány jsou pryč, že neuvidí našeho chlapečka vyrůstat, že pomalu se z našich pamětí začne vytrácet zvuk jeho hlasu a postupně i obličej. Zůstanou jenom krásné vzpomínky, které budou hřát u srdce a zároveň neskutečně bolet. Ne, za ten rok se vůbec nic nezměnilo, bolí to pořád stejně!
