ahoj, jen se potřebuju někomu svěřit, je mi 16 a ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle budu někdy prožívat. Hrozně moc to bolí, umírá mi kamarádka, kamarád a moje babička. Já nevím co si počít, všechny je mám moc ráda. Je to hrozná představa, že třeba už za půl roku tu nebudou. Pořád se s tím nemůžu s mířit. Chápu, že lidé umírají, ale proč zrovna oni? Moji kamarádi jsou tak žasni lidé, není jim ani 20 a už umírají. A moje babička je prostě skvělá. Já si nedokážu představit život bez nich, jen ta myšlenka neuvěřitelně bolí. Budu muset chodit do školy, kde jsem potkala tak užasnou kamarádku, sedět na stejném místě, ale ona už vedle mě nebude. Já už nevím co mám dělat, nemám se komu svěřit, nikdo o tom neví. Rodiče si myslí, že se vyrovnávám dobře s tím, že umírá babička, ale není to pravda. Většinou večer brečím tak dlouho než usnu. A o tom, že umírají mí kamarádi nevědí. Pomalu mě to začíná ničit.