Ahoj, je to tyden co mi umrela moje nejmilovanejsi maminka. Mela rakovinu prsu, asi rok se lecila, dostala bilogickou lecbu, vsechno probihalo v poradku. Maminka vse skvele zvladala, byla velmi statecna, silna. Mela porad dobrou naladu, byla presvedcena o tom,ze se uzdravi. Take se uzdravila. Zase ji zacaly rust vlasy a vse bylo dobre. Byla jsem stastna ze to zvladla. Dekovala jsem bohu ze mi ji tu nechal. Bohuzel asi o mesic pozdeji se ji rakovina dostala do mozku a tam uz lecba nezabirala a bylo to horsi a horsi. Pred dvema mesici uz ani nevstala z postele a ja se o ni starala, bylo to hrozne, smirit se s tim ze mi asi vazne umre. Pomalu mi umirala pred ocima. Ale porad mi rikala ze se uzdravi, ze me neopusti,ze me tu nenecha. Bohuzel uz na tom byla tak zle ze jsem se o ni nedokazala starat, tak jsme ji vzali do nemocnice a pote do Hospice. V hospici byla dva mesice. Vzdy kdyz jsem tam prisla bylo to horsi. Uz nemluvila, nevnimala a pote uz jen spinkala. Jedina uleva je pro me ta,ze nemela zadne bolesti. Najednou mi prislo jakobymi zacala davat silu a ze to vsechno zvladnu, byla jsem na ni totiz silene fixovana. Vcera mela pohreb a ja najednou citim ze to nezvladam. Je mi teprve 23 let, jeste studuji. Citim se ze jsem na vse sama. Tata zemrel pred 9 lety take na rakovinu. Moje maminka byla jedina v mem zivote ktera tu pro me vzdy byla,vzdy me milovala. Pomahala mi, podporovala mi. Byla moji velkou oporou. Byla to moje pritelkyne, sestra, moje zivotni laska, moje vsechno. Najednou citim silenou prazdnotu byt tu bez ni. Nic pro me uz nema smysl. Myslim ze nikoho na svete nedokazu milovat tak jako ji. Kazdy den jsme si volali . Porad spolu byly. Tak moc to boli ze uz s ni nemohu sdilet svuj zivot a ze uz se mi nikdy nevrati.