Bohužel se musím přidat k velmi smutným příběhům tady.... Je mi 48let a stala se ze mě vdova .Můj milovaný manžel.který byl ve 4.st.rakoviny hrtanu,bojoval 13měs.velmi statečně.Když už nebyla žádná nadějě,docházely mu síly a nesmírně trpěl fyzicky i psychicky,rozhodl se pro dobrovolný odchod z tohoto světa....Pár dní před vánocema se zastřelil....Zůstala jsem sama s 11letým synem.Nechce se mi žít,nechce se mi vůbec nic a jak tady už někdo psal..je mě jen půl....Druhá polovina odešla spolu s mým mužem.Nepománají léky,psycholog.přátelé..vůbec nic.Je jen obrovská bolest.Díky příspěvkům zde,doufám,že i já to časem zvládnu a nebudu jen přežívat ale možná i časem žít???