Dobrý den, jsem autorka příspěvku, nevím, třeba někomu, kdo je čerstvě "paralyzován" bolestí a ztrátou pomůže moje zpráva po 7 letech od smrti manžela...každý potřebuje "svoji" dobu truchlení - u mně to trvalo 3 roky a bylo to opravdu smutné, kruté, protože mi do roka od smrti manžela zemřeli i oba rodiče, dva měsíce po sobě a musela jsem na dvě operace, berličku alkohol jsem vyměnila za intenzivní psychoterapie a začala se pomalu vracet do života. Musí člověk chtít sám, změnit to, v čem mu není dobře a přežívat do konce života jsem opravdu nechtěla, kvůli svým dětem, vnučkám...Dnes jsem 1,5 roku šťastná, mám spolehlivého milujícího přítele a žijeme spokojený život...na manžela si vzpomenu každou chvíli, vždycky mi ho nějaká situace připomene, jsou to hezké vzpomínky a já žiju dál...Jana
