Přidat komentář

Dobrý den Věrko,
zase začal víkend, zase si všichni v práci popřáli hezký víkend a já dojížděla na barák v slzách..
panebože kdy to skončí..dělám jen to nejnutnější, vyperu abych měla v čem chodit do práce, pokud možno nežehlit, vysávám, když mi to moc křupe pod nohama..já dříve pořádkumilovná, nemám do ničeho energii..jak všichni radí, držet se víc z domu..mě zvou známí na návštěvu nebo výlet, ale mě se nechce, prostě mě nic nebaví..pořád mi vše připomíná manžela, ani na doporučení psychoterapeuta nedokážu dát jeho věci pryč, pořád si vybavuju poslední chvíle, vyčítám si, že jsem měla být trpělivější, ale za těch 8 let už toho bylo moc a poslední týdny už jsem hlídala jen kdy mám píchnout další morfin..ani nevím, co jsme si řekli naposledy, trápí mě, že když jsme si na začátku dojíždění hospice naplno řekli, jak to je, tak na otázku, co si o tom myslí, řekl, že je lhostejný...i když vím, že už to bylo o "ničem" ...byl prostě tady...návraty domů z práce a víkendy jsou strašné..když se rozhlídnu kolem našeho domu pod lesem a vidím vše co by se mělo udělat a čemu rozuměl jen manžel, propadám další depresi i když vím, že na vše se dá objednat firma..pořád čekám, že to nějak poleví a budu schopna vše nějak racionálně řešit, momentálně mě vyčerpávají veškeré přepisy a pozůstalostní řízení a taky vše občas řeším alkoholem a to si taky moc vyčítám....