Dobrý den, otca 60 let, po infarktu oživovali půl hodiny.. poškození mozgu, doktoři říkali, že se máme připravit na nejhorší, je to 7 týdnů. Před 4 dnami, otec zareagoval obrovským úsměvem.. nic nevzdávat, lékaři sami nevědí, jestli je v bdělé kome, nebo jestliže je při vědomí.. bojujeme, učíme se, studujeme vše, jak pracovat s takymto člověkem.. protože v nemocnici sami nevědí jak se k němu chovat... Určitě komunikovat... Nám se podařilo, ho přijmout 7 krát k úsměvu, díky jeho zubnímu kartáčku a pastě.. začal komunikovat, nohy, ruce, víčka, usmev, spolupráci při masáži. Vysvětlili jsme mu, že je to jeho zubní pasta a dali jsme ji ovonet, a kartáček že je taky jeho a přešli s ním po dlani. Otevřel ústa a nechal si vyčistit zuby jazyk a pak se usmíval... Je dobré uistovat že bude vše dobre.. při prebalovani odejít z místnosti, může se stydět... Donést voňavku nemocného, oblíbenou čokoládu nebo maskrtu, a potřít tampónem jazyk... Je to vnemova stimulace... Lidi nosí třeba šroubováky, hračky, i ovladač od tv, oblíbené boty, ponožky, a dokonce i celé řidítka z kola i ze zvonkem. Vše je však potřebné vysvětlit.. každý pohyb který chcete udělat s ním, najít jeden bod ( nejlépe na rameni) kterým pacienta při příchodu pozdravíte, a to samé u odchodu.. hudba, tv, rádio, sluchová stimulace.. za svůj názor se s doktormi prebyjejte protože i malý pohyb který nebyl a po čase je, tak je komunikacia... Hodně trpělivosti, a radostí s maličkostí... Kým je život je naděje!!!!!!! A mozog je strojcom tisících překvapení.. aj pre lekarov....