Dne 25.2.2000 mi umřel táta. Při autonehodě. Byl mi rok a tak jsem nevěděla o co jde. Až po delší době sem pochopila že nikdy ho neuvidím. že nikdy mu neřeknu že ho mám ráda. Bohužel jsem se s tím musela smířit. 25.3.2015 mi umřela prababička. Byla to žena která mi pomáhala. radila mi. Dlouho jsem její smrti nechtěla uvěřit. Tolik pro mě znamenala. 11.11.2015 mi umřel nejlepší kamarád. Přejel ho vlak. Byl to nejen nejlepší kamarád ale i jako můj bratr. Od malička. 14.11. 2016 umřel můj kamarád na Rakovinu. Byl to super kluk. Měl život před sebou. A jako poslední mi umřela babička. Babička která mě měla v péči. Na novy rok mi babička řekla že jí zjistili rakovinu. Byla sem u ní pořád. Viděla jsem jak ze silné ženy co se furt smála a vtípkovala stává troska. Jelikož byla nějaká ptačí chřipka tak byla v nemocnici karanténa a já k babičce mohla naposled 3.1. Byla jsem u ní a držela jí za ruku. Řekla jsem jí že to spolu zvládnem. Když jsem odcházela babička brečela,a já taky. Venku jsem se koukla na nemocnici a viděla ji v okně jak mi mává. Byla jsem poslední člověk co jí obejmul ,dal pusu a viděl jí. A naposled jí slyšela. 7.1 Mi doktor zavolal že babička umřela. Tím telefonátem mi umřela osoba která pro mě znamenala vše. Byla moje maminka,babička a poradkyně. Bez ní si život nedokážu představit. hrozně mi chybí .