Dobrý den, přijměte upřímnou soustrast. Mně žena zemřela před necelými třemi roky. Reakce na příspěvek z 11.9. Tehdy jsem se tak trápil, že jsem byl vlastně rád, že takové trápení nemusí zažívat moje žena, kdybych zemřel já. Vím, že je to podivná úvaha, ale svým způsobem mi pomáhala, protože jsem svoji ženu miloval a nepřál bych jí ty strašné stavy. Je pravda, že dnes už se umím z něčeho radovat, umím se na něco těšit, smát se, ... ale ta radost bude vždycky poznamenána určitým smutkem na duši. Teď je to příliš krátká doba, budete ještě nějakou dobu fungovat jako automat, ale věřte, že bude postupně trochu lépe. Přeji hodně sil!
