už je to 5 dní,jako kdyby se zastavil čas...nikdo mě nechápe,všichni říkají,že musim koukat na to pěkné co jsme spolu prožili,že to časem tolik nebude bolet atd,ale já o takové řeči nestojim..moc si chci s někym popovídat o tom,jak mě to bolí,jak si to vyčítám,že jsem ti víc nedokázala pomoct atd,ale mám pocit,že mě nikdo nechápe.vím taky je to bolí a každý truchlí po svém,ale ty jsi jim neumřel pod rukami,byla jsem u toho sama:(už mi docházejí síly tvářit se statečně:( a odnáší to zdraví:(
