Dobrý den,paní Jano, jak já vám rozumím.Všechno,co píšete prožívám skoro už 5 let.A můžu Vám,říct,že stále jsem se s odchodem manžela nesmířila a někdy to tak hrozně bolí,jako kdyby to bylo včera.Ráda bych Vám napsala,jak dál,ale na to žádný recept není,nebo alespoň já ho neznám.Můj manžel odešel během týdne vinou doktorů a o to je to asi horší,že si pořád říkám,kdyby do té nemocnice nešel,tak je tady mezi náma a to je tak strašné,že se s tím nedá smířit nikdy.Teď se blíží vánoce a mně už to všechno zase všechno připadá tak živé.První rok jsme po domluvě s dětima vánoce vůbec neslavili,nešlo to,další roky jen tak nějak v poklidu a jsme vždycky rádi,že už je po vánocích.Protože i ty vánoce nejsou a nikdy nebudou už takové,jako bývaly,když manžel,tatínek a dědeček s náma byl.Je to smutné,ale já skutečně žádný návod na to,jak dál,paní Jano,vůbec nemám.Anna
