Hezký večer, nevím jak začít,ale ráda bych se vyjádřila co nejuprimneji.. pri čtení Vašeho příběhu jsem se vrátila do let co bylo Vám. Je to 9 let co mi umřel taťka, na infarkt v práci která ho bavila,ale byl tam problém s alkoholem..již delší dobu a na ten popud se naši rozvedli což mě zlomilo..duši. Ale pak jsem to brala že to tak má být.Jen taťka měl mamku moc rád i když udělal kravinu.. A mamka taky měla své tajemství, které asi taťka nechápal,ale věděl o něm a možná proto zacal pít . Byla jsem v práci,odstěhovala jsem se od taťky po rozvodu do jiného města,kde jsem se stavěla na nohy.A pak jednoho podzimního večera mi volal bráška,že taťka umřel. V 57 letech.Nechápala jsem co tím myslí?Vždyť jsme se viděli o víkendu.. nejhorší pro mě je pořád,že jsem se nestačila rozloučit a říct jak ho miluju. Bylo to těžké a byla jsem naštvaná na sebe,na vše. V te dobe jsem potkala meho nynějšího přítele se kterým ziju v cizině a v té době 6 let zpátky, jsem poprvé zkusila co je to ztratit dítě,i když bylo ještě hodně maličké ,bolí to. V praci to nebylo ruzove,zachazeli s nama jako s otroky. Sahla jsem si na dno a myslela ze vse je ok,že to bude dobrý.Otrkala jsem se,zvedla hlavu a jedem dál.Dala jsem výpověď..A to jsem nevedela ještě co mě čeká. 3 roky zpátky odešel můj nejlepší strejda pod sluncem,maminky bratr bylo mu 59 let.A aby toho nebylo malo,2 roky zpátky jsem opět potratila samovolně. A letošní rok to se uzavrelo vše co asi mělo. 16.ledna mi umřela maminka na rakovinu. Bojovala s ní 2 roky,před těma 2 rokama jsem ji zachránila život,když ke mě přišla do pokoje a bylo ji hrozně zle...byla jsem u ní na prázdniny a už v noci jsem nespala a cítila jsem něco divného. Šla jsem za ní do kuchyně abych se na ní podívala,když mi v tom začala zvracet a odpadla mi do náručí jak panenka. Zpanikarila jsem a nevěděla co mám dělat...koukala na mě prázdnýma očima a já zjistila,že je průšvih.V tom zmatku jsem úplně zapomněla číslo, ceske na ambulanci.Uplne jsem ztratila zem pod nohama. Ale po pár minutách jsem se vrátila a začala prodychavat situaci a pak šlo vše jak má. Po pár dotazech po telefonu přijela ne jen jedna,ale dvě sanitky a děkuju pánům za záchranu me maminky. Celou noc jsem nespala a měla si zavolat ráno. Bylo mi sděleno,že mamku převezli vrtulníkem do brna na operaci mozku. Měla krvácení do mozku a byla smrti na dosah.To bylo poprvé co andělé stali pri její duši. A při všech operacích a zákrocích zjistily rakovinu v posledním stadium. To mi opět volal už bratr,protože jsem odjela zpátky kde ziju. Podlomily se mi kolena a začala jsem brečet,v práci úplně na dně. Vyrazila jsem zpátky domů.Byla jsem zpet na par dni abych zjistila co bude dal.A jezdila domu co to slo.Casto jsem byla doma s mamkou.Podarilo se mamku pry zazrakem uzdravit. Na par měsíců. V te dobe se ve mne hromadily myslenky vratit se,zustat tady..milion napoved od znamych..vrat se domu..od meho pritele zustan tady co my.Neskutecny stres ktery byl teprv e na zacatku.Byli jsme u maminky na vanoce v roce 2018 a v telefonu se na nas moc tesila. úplně vse bych udelala jinak.Uplne.Udelali jsme vse co bylo v nasich silach,ale ja myslim ze jsem selhala jako dcera.Snazim si to vysvetlit,ze to neni moje chyba.Kdyz jsme prijeli nebyla v dobre kondici.Nebudu to rozepisovat jen ze jsem ji opet nechala odvezt ambulanci a uz se mi nevratila domu. A začalo to v co jsme nedoufali.A je to 9 měsíců co už není mezi námi.S tím vším co si prošla,snad to vypadalo že bude v pořádku a bude se těšit z vnoučat, z me svatby kterou jsem zrušila.Je to šílené...slyšet od doktorů že vaše maminka umírá,umírá a vy nevíte jak ji pomoct.Jen se díváte na její tělo jak vyhasina a ztrácí se.Vaše maminka ani taťka už tady nejsou a vy nemáte komu dát pusu,obejmout..nic.Jeste týden před tím mi volala,jak se mam ,ze je rada ze me slysi a ja idiot jsem nepochopila ze se louci.16.ledna umřela v nemocnici a já byla na cestě za ní a nestihla ji.Muj bratr se stačil rozloučit a já přijela pozdě. Vse se vraci a ja to rozebiram ze vsech uhlu.Dobrý řekla jsem si,vzala jsem si psíka po mamince a po návratu druhy den nás vyhodili z bytu, psa neakceptuji.Dalsi rána pod pás.Uhadali jsme to na 3 měsíce nez si něco najdeme.Stehovali jsme se v dubnu do nového. Děkujeme bratru od přítele že nám pomohl.Padla jsem na kolena v unoru a zustala doma na tyden ,jak zlomeny parez.Bez chuti,radosti a vycerpani z toho vseho co se prihodilo.A diky Bohu abych se nahodou nezacala radovat predcasne letos v srpnu jsem se těšila že konečně budem mít miminko...A nebudem.Po třetí,druhá operace a čeká mě už jen umělé oplodnění. Díky bože za vše co jsi mi dal a vzal.A nech mě na chvíli nadechnout prosím.Netusim co bude dál a ani to nechci vědět,jen musíme bojovat a občas se na vše vykašlat a myslet na svou duši co chce a co potřebuje udělat pro sebe a druhé. Boli to a bude!Ale uklidní se to časem.Preju Všem tady hodně sil,dobrých rozhodnutí a děkuju že můžu sdílet můj příběh,možná ne v detailech ale celý. Děkuju
In reply to Děkuji. Potřebovala jsem se z by Anonym (neověřeno)