Zdravim! Nekolikrat dokola jsem cetla Vas clanek, a priznam se,ze jsem se z neho vzpamatovala az po nejake chvili. To co jste si prozila by ustala pouze silna osoba. Co k tomu dodat: pouze, ze pred Vami smekam. To co jste si prozila neskutecny mazec. Mate dcerky,ktete Vas potrebuji, a za to preci stoji zit. Dcery, ktere nas drzi nad vodou, kdyz uz si clovek mysli, ze nemuze jitd dal! 15 unora tohoto roku mi umrela maminka. Bylo byji v dubnu 68 let. Bylo to peklo, prekonala rakovinu celkem dvakrat. Pakse, ale pridaly dalsi nemoci maminka to brala vse na lehkou vahu nikoho neposlouchala do toho zacala jeste pit. Skoncila opet v nemocnici, anajednou si uvedomila ze je pozde,a ze by chtela strasne zit. Nakonec podepsala revers. Ano byla foma, ale jen tyden. Vse vzalo za sve. Byla zpet v nemocnici,a pak slo vsechno strasne rychle. Jezdili jsme za ni cela rodina, jak jen to slo.chvilkama svitla i nadeje, ktera umira posledni. Ale to bylo jen na malou chvilicku. Den pred smrti za ni byl muj bratr s pritelkyni, a rikal ze uz je nejspis konecna. Ze uz i pristroje pipaly no proste to nejspis vzdavala. Druhy den zamnou prijel muj pritel. Byla jsem akorat v praci. Jelikoz jsme spolu pres 12 let, vedela jsem, ze je neco spatne, kdyz jsemho videla. Najednou mi sdelil tu nocni muru, kteta mi tak pronasledovala. Jitusko maminka dneska zemrela srdicko to nevydrzelo. V tu chvili se mi zhroutil cely svet. Vedela jsem, ze se sni musim jeste rozloucit, jelikoz to by jsemsi vycitala do smrti vim to. Dekuji mocinky moc priteli, ze mi to prijel rict, jelikoz diky nemu jsem okamzite skoncila ten den v praci nasedla na vlak zburcovala celou rodinu, a jeli jsme se s maminkou do nemocnice rozloucit. Jeste predtim nez jsme dojeli na misto mi sestricka dala prase na uklidneni, a ja s dcerou vesla za ni do pokoje. Samosebou, ze byla prikryta, sestra se me ptala, jestli to chci opravdu, ze mi nenuti. Vedela jsem, te ano proto jsem preci prijela. Koukla jsem na ni za vse podekovala dala ji na rozloucenou na celo posledni pusu a polozila k ni od nas vsech na cestu plysovyho medvidka. Bylo to srdce rvouci, ale priznam se, ze se mi neskutecne ulevilo. Najednou jsem citila v sobe neskutecny klid. Nevim, jestli to bylo tim praskem co mi dala sestricka, nebo neco udelala mamka, ale vse bylo pryc. Jen klid na dusi. Odesli jsme, pak se sli rozloucit ostatni. Moc a mocinky jsme dekovali sestricce, ktera nam posledni rozlouceni po domluve s panem doktorem umoznili. Pry to nedelaji. Ale takhle jsem se byla rozloucit i s dedou, ktery mi odesel pred 10 lety. Stale mi to jeste moc nedochazi,ale s podporou rodiny jsme to vsichni, da se rict statecne zvladli. Drzeli jsme pri sobe, a tak by to preci melo byt. Nikdy nezapomeneme snad cas bolest alespon trosku otupi. Vzdy tu bude s nami v nasich vzpominkach a srdicku. Neslo to, ale uz jsme ji nechali jit. Snad uz ji nic neboli a odpociva v klidu. Vim jen jedno. Vzdy nas bude chranit, to se nezmeni. Vsem preji hodne sily. Je to tezky, ale zivot jde dal. Dekuji.
