Přidat komentář

Dobrý den, nebo spíš ahoj, tvůj příběh, o tom klukovi, co za tebou chodí s papírem na prodej a je nemocnej a to hodně nemocnej, mi vehnal slzy do očí, je to děs, poradila bych ti asi to, co ti poradila Míša, zjistit od něho co nejvíc, i když to asi nebude příjemný, ale pokus se o to, asi nikoho nemá, vzdal to a jen přežívá, zdraví se koupit nedá, ale určitě bych se snažila od něj dozvědět co nejvíc, spojila bych se taky s Dobrým andělem, Cestou domů, nebo s jinou institucí, která by mu mohla pomoci aspoň důstojně dožít. Vypadá to, že nemá ani peníze, udělat sbírku na jeho účet, určitě bych přispěla a věř, že bych nebyla sama. Je to smutný, a ještě smutnější, je to, že takových lidí je mezi náma spousta, pomáhám, kde se dá, vím, že to nestačí, ale aspoň ta snaha, to, že mi nejsou ostatní lidi lhostejní. Nikdo nevíme, jak dopadneme, co se nám stane, ani kdy umřeme, nevíme prostě co bude a život je strašně krátkej. Když můžeme, měli bychom pomoct. Máš v sobě velký srdce, to člověk pozná, už když čte, to co si napsal. Na můj příběh si reagoval tak, že by si to měl můj bratr přečíst, aby pochopil, co prožívám a co mi dělá, chci ti na to jen odpovědět, že to co píšu, bych mu nikdy přečíst nedala. Bojím se aji navštívit psychologa, nechci o tom s nikým mluvit, proto sem napsala na tyto stránky, abych si aspoň trochu ulevila a mohla se svěřit lidem, kteří mě neznají. Nerada někoho otravuju. Mů brácha mi bohužel v životě nikdy nepomohl, pořád myslel jen na sebe a drogy. Po maminčině smrti sem mu hodně pomohla, nechala sem ho u nás bydlet, aby nebyl na ulici. Sehnala sem mu práci, vařila mu, prala, se vším mu pomáhala a ani si neuvědomila, že dělám přesně to, co sem vyčítala mamce. Prostě sem byla ráda, že je čistej, maká, nedělá blbosti a moc sme si rozuměli. Vydrželo to 14 dní a můj brácha mě okradl o pět tisíc a zmizel.Nebral telefony, prostě nic. Strašně sem se tím trápila, moc mě to bolelo, doma sem musela poslouchat od svého přítele, jak sem mu zase nalítla, jakej je to hajzl, samý výčitky. Po měsíci mě policie volala, že ho zavřeli, dostal pět let, ublížení na zdraví, drogy, krádeže. Zase je to tam, kde to bylo. Zařekla sem se, že už na něho fakt kašlu, že to nemá cenu. Nejde to, zvládnu všechno, ale neumím se na něho vykašlat. Zase mu píšu dopisy, posílám balíky, je to hajzl, já to vím, ale už nemá nikoho, kdo by mu pomohl. Nejde mě to, ho odepsat Asi to už nebudu víc rozebírat, přeju tobě a všem ostatním to nejlepší do Novýho roku, myslím na vás, vy všichni na těchto stránkách ste mi strašně pomohli,přeji vám jen to nejlepší. Až bude něco novýho s tím klukem, dej prosím vědět. Jana