Dobrý den pane Jiří, Váš příběh je podobný jako můj. Jen s tím rozdílem že Vaše paní byla velmi mladá a děti jí jistě ještě potřebovaly. S manželem jsme byli spolu 45 let.
V době, kdy jsme byli v důchodu, jsme si spolu užívali společného času, jezdili na dovolenou atd. atd. Říkali jsme si, jak jsme na tom dobře, že jsme zdraví, peníze na náš způsob života nám postačili. Byli jsme velmi spokojení.
Jeden den říkal, že mu není dobře a je unavený, šel si lehnout, když vstal motal se a další den upadl. Šetření po odvozu záchranky zjistilo, že má 2 nádory na mozku. Stále nám říkali, že nejsou zhoubné, že ale musí udělat biopsii, aby mohli určit patřičnou léčbu. Jeden nádor tlačil na centrum mozku. Po tomto zákroku se už neprobudil, ale vnimal. Za 3 dny z téměř plného zdraví zemřel.
Chápu Vás, je to šok, kdo to neprožije, nepochopí. Prázdnota, šílený smutek, co dělat dál, aby uměl člověk žít bez člověka, který byl každý den s Vámi, a byl velkou oporou.
Manžel zemřel v červnu. Čas je trochu milosrdný, protože se musíte postarat o všední věci
zajistit každodenní chod domácnosti atd., trochu Vás to rozptýlí, ale stejně nikdy nezapomenete. Život je někdy\ krutý.
Přeji Vám, aby ta Vaše bolest byla mírnější a mírnější.,
Milena.
