Milá Kajo, děkuji za Vaši reakci a také Vám vyjadřuji účast s odchodem Vašeho manžela. Tím, že jste s ním byla až do jeho posledního dechu, jste pro Vašeho manžela udělala maximum. Já si také pamatuji každou chvíli s ním v době jeho nemoci, a také tu poslední noc. Snad to zvládnete, ale vím, že je to moc těžké. Všichni mi říkají, jak jsem statečná a silná, ale uvnitř to cítím jinak. Můj Miloš mi strašně chybí, za dva dny to bude už 5 měsíců a ta bolest je stejná. Měla jsem psychosomatické problémy, ve spojení s léčitelkou jsem se toho zbavila. Říkala mi, že ho držím stále u sebe a proto mám ty problémy. Když jsem se s ním rozloučila před koncem roku, tak to ustalo, byla jsem už hrozně unavená a vyčerpaná. Byla jsem milována a nyní je prázdno, on strašně rád žil, byl uživatel života a všeho co s tím souvisí. Chybí mi jeho objetí, jeho polibky a jeho slova. Teď se dívám na film Griffin a Phoenixová, hlavní hrdina mi připomíná manžela, takže zase slzy. Ale ten film miluji, znám jeho starší verzi, ale tahle mi je bližší. Myslím na Vás, vím, co prožíváte. Ilona
In reply to Přečetla jsem si Vaše vyznání by Anonym (neověřeno)