Můj táta mi umřel před devíti lety ze dne na den. Bylo to pro mě složité období, protože jsem v té době byla těhotná. Byl to můj nejlepší kamarád, který najednou nebyl. Nechápala jsem,že život pro ostatní jde dál a nikomu nevadí,že mi umřel táta. Několik dní jsem proležela v posteli a nechodila ven. Moc mě bolela ta ztráta a hlavně ta prázdnota. Pořád mi moc chybí a není den,abych na něho nepomyslela a moc bych ho chtěla zpátky, aspoň na chviličku. Nikdy nezapomenu a když píšu tyto řádky, tak brečím. Nevím proč zrovna on mi umřel...